Jak telefon ztratil kalhoty

Telefon Cinkálek hledá svoje modré kalhoty a zjistí, že si je koťátko Mňouka spletlo s čepicí.

Byl jednou jeden malý telefon jménem Cinkálek. Bydlel v růžovém pouzdře s puntíky a každý den hezky cinkal, blikal a říkal:

„Cink cink! Dobré ráno!“

Cinkálek byl velmi pyšný na své kalhoty. Nebyly to obyčejné kalhoty — bylo to měkké modré pouzdro s kapsičkou. Telefon v něm vypadal jako malý pán.

Jednoho rána se probudil, protáhl displej a podíval se dolů.

„Jéjej!“ vykřikl. „Kde mám kalhoty?“

Na stole ležely pastelky, hrneček s čajem a kousek sušenky, ale kalhoty nikde.

Cinkálek se odkutálel k plyšovému medvídkovi.

„Medvídku, neviděl jsi moje kalhoty?“

Medvídek zamrkal knoflíkovýma očima.

„Brum brum, neviděl. Ale možná si je půjčila ponožka. Ponožky rády mizí.“

Telefon tedy doposkočil k prádelnímu koši.

„Ponožko, máš moje kalhoty?“

Z koše vykoukla pruhovaná ponožka.

„Nemám,“ řekla. „Já hledám svou sestřičku. Zase se schovala.“

Cinkálek povzdechl.

Pak šel za autíčkem pod postel.

„Autíčko, nevidělo jsi moje kalhoty?“

„Brm brm,“ zabručelo autíčko. „Viděl jsem něco modrého, jak ujelo směrem ke křeslu!“

„Moje kalhoty umí jezdit?“ podivil se Cinkálek.

Kutálel se ke křeslu, až se mu displej trochu zapotil. A tam uslyšel tiché:

„Pššš…“

Pod křeslem sedělo malé koťátko Mňouka. A co mělo na hlavě?

Cinkálkovy modré kalhoty!

„Mňouko!“ zasmál se telefon. „To nejsou čepice. To jsou moje kalhoty!“

Koťátko zamrkalo.

„Mňau? Já myslelo, že je to domeček pro uši.“

Cinkálek se začal smát tak moc, až zazvonil:

„Cink cink cink!“

Koťátko mu kalhoty vrátilo. Telefon si je oblékl, pěkně se usadil do pouzdra a řekl:

„Děkuji, Mňouko. Ale příště se mě nejdřív zeptej.“

„Mňau,“ řeklo koťátko. „A ty si příště svoje kalhoty nenechávej na zemi.“

Od té doby Cinkálek každý večer spal na stole, pěkně oblečený ve svých modrých kalhotách.

A koťátko?

To dostalo vlastní malou čepičku.

Ale stejně si občas zkoušelo sednout do krabice od kapesníků, protože koťátka jsou prostě zvláštní.

A tak žili všichni spokojeně, cinkali, mňoukali a nikdy nezapomněli, že kalhoty patří na telefon — a čepice na kočičí hlavu.

Dobrou noc.