Liška a ztracený polštářek

Malá liška pomůže najít polštářek, který se zatoulal až k měsíčnímu potůčku.

Na kraji tichého lesa bydlela malá liška Lili. Měla huňatý ocásek, hebké tlapky a pelíšek vystlaný listím, které vonělo po medu a večerním dešti.

Jednoho večera, když už hvězdy rozsvěcovaly svoje lampičky, uslyšela Lili tiché popotahování.

"Kdo pláče?" zeptala se jemně.

Pod kapradím seděl zajíček Toník. "Ztratil jsem svůj modrý polštářek. Bez něj neumím usnout."

Lili se zamyslela. "Tak ho půjdeme najít. Ale potichoučku, aby se les nebál."

Šli kolem smrku, kde dřímala sova. Šli kolem pařezu, kde si broučci čistili lucerničky. Nakonec došli k měsíčnímu potůčku. A tam, na hladkém kameni, ležel modrý polštářek a koukal na hvězdy.

"Asi chtěl také vidět měsíc," usmála se Lili.

Toník si polštářek přitiskl k sobě. "Děkuju."

Lili ho doprovodila domů. Když Toník usnul, přikryla ho lístkem jako peřinkou.

A potom se sama stočila ve svém pelíšku. Les šeptal dobrou noc, potůček tiše zpíval a měsíc hlídal, aby se žádný polštářek už nezatoulal moc daleko.