Mise na Mars

Péťa a Míša stáli jednoho večera před oknem raketového hangáru a dívali se na svou milovanou raketu Bublinu 7. Byla kulatá, stříbrná, trochu škrábaná od letu kolem Měsíce a na špičce měla namalovanou usměvavou hvězdičku.

„Tak co, Bublino?“ pohladila ji Míša po boku. „Jsi připravená letět na Mars?“

Bublina 7 tiše zabzučela. Pak jí z komínku vyfoukla jedna malinká mýdlová bublinka. Praskla a udělala: „Puf.“

Vtom přiběhl hlavní raketový inženýr pan Kolečko. Měl brýle ve tvaru dvou měsíců, kapsy plné šroubků a na hlavě helmu, na které bydlel gumový kačer.

„Mám důležitou zprávu!“ zvolal. „Letové středisko spočítalo, že aby Bublina 7 doletěla až na Mars, musela by být nejméně… Bublinou 23!“

Péťa polkl. „To znamená, že potřebuje šestnáct dalších bublinek?“

„Přibližně,“ řekl pan Kolečko vážně. „A možná taky tři pružiny, jeden knoflík navíc a něco, co zatím nemá žádné jméno.“

Míša se usmála. „Tak jí pomůžeme. Vždyť nejsme jen posádka. Jsme tým!“

A tak se otevřely obrovské dveře hangáru. Dovnitř přijeli inženýři na koloběžkách, na pojízdných židlích i na malém robotickém vysavači, který se jmenoval Vysávec Von Bim Bam.

Nejdřív namontovali Bublině 7 nové motory. Nebyly to obyčejné motory. Byly to speciální turbo zrychlovatky s třpytivými vrtulkami.

„K čemu jsou?“ zeptal se Péťa.

„Když je zapneme,“ vysvětlila inženýrka Šroubková, „raketa bude letět rychleji než kometa, která spěchá na svačinu.“

„A bude to bezpečné?“ zeptala se Míša.

„Samozřejmě,“ přikývla inženýrka. „Mají tři brzdy, čtyři pojistky a jedno tlačítko s nápisem: Nezmáčknout při lechtání.“

Pak Péťa pomáhal přidělat na bok rakety velké kulaté nádrže. Byly plné hvězdného šumění, které vypadalo jako limonáda s malými světýlky.

Míša mezitím vymýšlela, co Bublina 7 potřebuje uvnitř. „Na Marsu může být zima,“ řekla. „Musíme mít zahřívací ponožkový paprsek!“

„Výborně!“ zajásal pan Kolečko. „A co ještě?“

„Stroj na palačinky ve tvaru planet,“ dodal Péťa.

„Nezbytné zařízení,“ souhlasila inženýrka Šroubková tak vážně, až se všichni rozesmáli.

Do rakety tedy přidali palačinkomat. Uměl udělat palačinku-Měsíc, palačinku-Saturn s kroužkem z jahodového džemu a dokonce i maličkou palačinku-Mars, posypanou skořicí.

Jenže potom nastal malý problém.

Když inženýři zapnuli turbo zrychlovatky na zkoušku, Bublina 7 se celá zatřásla. Její anténa se zatočila jako vrtulka a z reproduktoru se ozvalo: „Píp! Píp! Jsem trochu nervózní!“

Péťa přistoupil blíž. „Taky bych byl nervózní, kdyby mi někdo přidělal šestnáct nových věcí najednou.“

Míša kývla. „Nemusíme všechno uspěchat. Nejdřív jí vysvětlíme, že to zvládneme společně.“

Sedli si s Péťou vedle rakety a pan Kolečko si sedl na bednu s nápisem POZOR, OBSAHUJE VELMI KULATÉ ŠROUBKY.

„Bublino,“ řekla Míša jemně, „nemusíš být hned Bublina 23. Pořád můžeš být Bublina 7. Jen Bublina 7, která má spoustu chytrých pomocníků.“

Raketa chvíli mlčela. Potom zabzučela o maličko jistěji.

„Píp?“

„Přesně tak,“ řekl Péťa. „Mars není závod. Poletíme opatrně, budeme si pomáhat a když budeš potřebovat pauzu, dáme si vesmírnou palačinku.“

Bublina 7 zavrněla. Její světýlka se rozsvítila jedno po druhém: zelené, modré, žluté, růžové… a nakonec i maličké světýlko, které mělo barvu odvahy.

Inženýři pak pracovali až do večera. Přidali navigační dalekohled na hledání červené planety, měkoučká sedadla proti vesmírnému hopsání a velký červený čudlík pro případ slavnostního zatroubení.

Když bylo hotovo, Bublina 7 už nevypadala jako obyčejná raketa. Na zádi měla turbo zrychlovatky, na boku hvězdné nádrže, uvnitř palačinkomat a u okénka malou vlaječku s nápisem: SPOLU TO ZVLÁDNEME.

Pan Kolečko si sundal brýle a otřel je kapesníkem. „No tedy,“ řekl. „Myslím, že Bublina 7 je připravená na velkou cestu.“

„Opravdu až na Mars?“ zašeptal Péťa.

„Jednou určitě,“ odpověděla inženýrka Šroubková. „Ale dnes už je čas na odpočinek. I nejodvážnější rakety potřebují spánek.“

Péťa, Míša a všichni inženýři popřáli Bublině 7 dobrou noc. Raketa zavřela své kulaté kryty, světýlka ztlumila do hebkého modrého svitu a spokojeně zapípala.

Venku nad hangárem svítily hvězdy. Mezi nimi byla i malá načervenalá tečka — Mars. Čekal trpělivě a vůbec nikam nepospíchal.

A Bublina 7, statečná raketa s novými vylepšováky, udělátky a turbo zrychlovatkami, snila o tom, jak tam jednou poletí. Ne sama. S Péťou, Míšou a celým týmem, který věděl, že velké věci se nejlépe zvládají společně.

A pak už bylo v hangáru ticho, bezpečno a útulno. Jen někde v koutě palačinkomat potichu zamumlal: „Dobrou noc, planety.“