Prázdniny u babči

V sobotu ráno se Olík a Júlinka probudili tak brzy, že venku ještě zívala mlha. Maminka jim zapnula bundy, tatínek jim podal malé batůžky a oba sourozenci vyrazili k babči na celé podzimní prázdniny – od soboty až do středy.

„Celých pět dní?“ ujistila se Júlinka a ukázala na prstech jednu malou ruku.

„Celých pět dní,“ kývla babča a otevřela jim dveře. „A každý den začneme něčím dobrým.“

V kuchyni už voněly lívance. Byly kulaté jako malé měsíce, jenže Bonifác, babiččin pejsek, si myslel, že jsou to létající talíře. Seděl u stolu, nakláněl hlavu a čekal, kdy jeden poletí právě k němu. Když mu Olík upadl kousek jablka, Bonifác ho chytil tak šikovně, že se sám polekal a udělal tři kolečka kolem židle.

Babulka, mourovatá kočička, se zatím usadila na parapetu. Vypadala, jako by byla hlavní ochutnávačkou. Když babča posypala lívance skořicí, Bambulka důležitě přivřela oči. „Mňau,“ řekla.

„To znamená: schvaluji,“ přeložila Júlinka.

Po snídani čekalo velké tvoření. Babča vytáhla krabici se stužkami, šiškami, papírem, lepidlem a třpytkami. „Budeme vyrábět vánoční ozdoby,“ oznámila.

Olík vyrobil papírovou hvězdu. Byla tak velká, že jí málem zakryl celý nos. Júlinka udělala ozdobu ve tvaru medvěda, který měl tři uši.

„Medvědi mívají dvě uši,“ usmál se Olík.

„Tenhle má třetí na poslouchání tajemství,“ vysvětlila Júlinka.

Bambulka se rozhodla pomáhat po svém. Tlapičkou odkutálela jednu stříbrnou kuličku pod skříň. Bonifác se pro ni natáhl čumákem, kýchl a vyšel ven s papírovou mašlí na hlavě. Vypadal jako pejsek, který se omylem stal vánočním dárkem.

„Hotovo!“ volal Olík. „Máme ozdobu Bonifác!“

Bonifác vrtěl ocáskem tak pyšně, až mašle sklouzla babče do košíku s perníčky.

Na babiččině dvorku se dalo vymyslet tisíc her. V neděli si děti hrály na kavárnu U Bambule. Júlinka byla kuchařka, Olík číšník a Bambulka… Bambulka byla samozřejmě královna kavárny. Dostala listový talířek, na něm dva kaštany a jeden žlutý list. Bonifác dostal misku s vodou a roli hlídače. Jenže hlídač každou chvíli odběhl zkontrolovat plot, motýla, vlastní ocas nebo úplně obyčejné kolečko od kolečka.

V pondělí babča připravila snídani s vajíčkem, k obědu voňavou polévku a k večeři bramborové placičky. A po večeři přišel zákusek: tvarohový pohár s hruškami. Olík měl na nose kousek šlehačky, Júlinka na tváři drobek sušenky a Bonifác na čumáku malý lísteček, který tam přiletěl oknem.

„Jsme asi všichni ozdobení,“ zasmála se babča.

V úterý svítilo sluníčko, a tak babča řekla: „Dnes pojedeme na kole k řece Litavě.“

Děti nasadily helmy, zkontrolovaly brzdy a vyjely pomalu za babčiným kolem. Bonifác běžel jen k brance a pak si sedl, protože usoudil, že na takovou výpravu je lepší mít čtyři kola a ne čtyři tlapky.

Cesta vedla kolem barevných stromů. Listy padaly do trávy jako malé dopisy od podzimu. U Litavy se voda třpytila a dělala tiché šplouch šplouch. Olík našel kulatý kamínek, Júlinka našla dlouhé pírko a babča našla místo, kde mohli všichni sníst svačinu.

„Podívejte,“ ukázala Júlinka na kachnu. „Ta má důležitý krok.“

Kachna opravdu kráčela tak vážně, jako by šla na schůzku s králem ryb. Pak do vody skočila druhá kachna, první se lekla a udělala zvuk, který zněl skoro jako: „Kvak! To mě nenapadlo!“

Děti se smály tak dlouho, až se smála i babča. A když se vracely domů, Olík jel o trochu rychleji, protože si myslel, že ho předjede jeho vlastní stín. Nepředjel ho. Stín byl totiž stejně rychlý jako on.

Ve středu přijel děda. Přivezl malou krabičku a tvářil se tajemně.

„Je v ní poklad?“ zeptal se Olík.

„Ještě lepší,“ zašeptal děda.

V krabičce byly tři malé zvonečky na ozdoby. Jeden pro Olíka, jeden pro Júlinku a jeden pro babču. Děda je pověsil na větvičku, kterou děti přinesly ze dvorku, a všichni ji ozdobili svými výtvory. Hvězda, tříuchý medvěd, šiška se stužkou, třpytivý papír i Bonifácova mašle byly najednou pohromadě.

Když se ozdoby maličko pohnuly, zvonečky cinkly.

Cink cink.

Bambulka se na ně zadívala. Bonifác se na ně zadíval. Pak Bonifác štěkl, Bambulka skočila na židli a oba se tvářili, že to byl přesně jejich nápad.

Večer, než si děti lehly, seděly s babčou pod dekou a dívaly se na ozdobenou větvičku. „To byly moc hezké prázdniny,“ zašeptala Júlinka.

„Nejhezčí,“ dodal Olík, i když už se mu zavíraly oči.

Babča je oba objala. „Hezký čas s rodinou je jako ta naše ozdoba,“ řekla tiše. „Každý do něj přidá něco malého – a dohromady pak krásně cinká.“

Za oknem šustil podzimní list, v kuchyni voněl poslední perníček a na dvorku Bonifác ve snu běžel za létající lívancovou planetou. Bambulka mu ve snu dělala královnu kavárny.

A Olík s Júlinkou spali tak sladce, že se jim zdálo o další návštěvě u babči.