Ježek Hugo a poslední letní jahoda

Na kraji lesa bydlel Ježek Hugo pod starým bukem. Jeho domeček měl mechovou střechu, dveře z březové kůry a malé okénko, kterým každé ráno vcházelo sluneční světlo. Léto se pomalu chystalo odejít. Rána byla chladnější, tráva mokřejší a na listech se začínaly objevovat první žluté skvrnky.

Jednoho rána se Hugo vydal na procházku k jahodové mýtině. V létě tam jahody voněly tak sladce, že se za nimi chodili dívat i motýlci. Teď však byly všechny keříčky prázdné. Hugo prohledal list za listem, až pod jedním zahlédl něco červeného.

Byla to poslední jahoda léta.

Byla kulatá, lesklá a krásně voněla. Hugo ji opatrně utrhl a připíchnul si ji na záda. „Tebe si schovám na večer,“ zašeptal. „Až bude venku tma, připomeneš mi teplé dny.“

Cestou domů potkal veverku Áju. Seděla na pařezu a držela si packu na bříšku. „Hugo,“ povzdechla si, „od rána jsem nic nenašla. Vítr mi odfoukl oříšky z nejnižší větve.“

Hugo se podíval na jahodu. Byla tak krásná. Už si představoval, jak se do ní večer zakousne. Pak si ale všiml, jak Ája smutně kouká do trávy. „Pojď se mnou,“ řekl. „Něco ti ukážu.“

Než stačili dojít k bukovému domečku, uslyšeli tiché pípání. U kapradí sedělo malé ptáčátko. Zabloudilo mezi vysokými stébly a bálo se najít cestu k hnízdu. Hugo s Ájou ho doprovodili až k nízké jedli, kde na něj čekala ustaraná ptačí maminka.

„Děkuji vám,“ zazpívala maminka a objala ptáčátko křídlem.

Když se Hugo, Ája a ptáčátko chystali rozloučit, Hugo jahodu rozlomil na tři části. Jednu dal Áje, jednu ptáčátku a tu nejmenší si nechal. Každý ochutnal. Jahoda byla sladká, ale ještě sladší byla chvíle, kdy se o ni dělili.

Večer seděl Hugo před svým domečkem. Obloha zfialověla a první hvězda se třpytila nad bukem. Ája mu přinesla tři oříšky a ptáčátko položilo před dveře malé bílé pírko.

„To je za jahodu,“ řekla Ája.

Hugo se usmál. V bříšku měl jen malý kousek jahody, ale v srdci veliké teplo. Pochopil, že poslední letní chuť nemusí zmizet hned. Může zůstat v úsměvu, v přátelství a ve vzpomínce na den, kdy se tři malí poutníci podělili o jahůdku.

Pak zalezl do svého měkkého pelíšku. Venku zašuměl podzimní vítr. Hugo zavřel oči a zdálo se mu, že jahodová mýtina tiše voní až k jeho snům.